Oblečení a nový člen

24. července 2018 v 12:30 | Irei |  Crazy house
Leo
Moje první ráno v tomhle domě bylo...hrozné! Sedím si tak na gauči, prostě pohoda, najednou si přikráčí Ellen a hned mi řekne, ať se jdu převlíknout?! A "dobré ráno" se podělo jako kam?

"Proč bych měl?" Chtěl jsem vědět.
"Protože máš na sobě holčičí oblečení?" Nevím, co viděla špatného na tom, že mám fialový svetřík s kočičí hlavou, který mi byl volný pře ramena (mimochodem, podním jsem měl černé tílko), černé kalhoty s roztrhanými koleny.
"Když mi to padne," zvedl jsem se, "proč bych si to neměl vzít? Navíc já ti taky neříkám, že se oblíkáš jak levná-"
"Opovaž se to říct!"
"Tak promiň, ale ta sukně je tak krátká, že ti jdou vidět kalhotky i když jen stojíš!"
"Ty...! Ale já nejem jediná, která se oblíká hrozně! Například David!"
"Co?!" David, který právě přišel, byl omylem zatáhnut do naší hádky.
"Ne. Za to můžou ty vousy." Opravil jsem jí.
"Cože?!"
"Promiň drahoušku, ale vousy se k tomuhle účesu nehodí."
"Jako bys o módě něco věděl!" Přidal se Isaac.
"Náhodou mě máma nacpala do modelinku před dvěma lety." Bránil jsem se.
"Ó! Takže pán modelína!"
"Já si to nevybral!"
"Tak proč jsi neprotestoval?" Zasmála se Ellen.
Zarazil jsem se a kousl do rtu. Tohle vědět nemusí..."Každopádně jediný, kdo se tu dobře oblíká, je Nik!" Ukážu na démona, který celou dobu seděl v křesle a četl si.
"Fajn! Nech si ten svetr! Ale ty boty sundat!" Rozkázala Ellen.
"Proč bych měl?!" Boty, co jsem měl a mám na sobě, jsou vysoké ke kolenum a mírným podpadkem.
Takže jsme se tam tak hádali, dokud nepřišla Irei. Byla ještě v pyžamu.
"Co se to tu do hajzlu děje?!" Zařvala.
"Ellen se nelíbí, jak jsem oblečený!" Práskl jsem jí.
"A on říká, že oblíkám jak coura!"
"To jsem neřekl!" A byla to pravda.
"To řešíte tokovou volovinu?! Dělá te si se mě srandu?! Já spala!"
"Bylo na čase, abys vstala. Dnes děláš snídani ty." Přiléval olej do ohně Isaac.
"Fajn! Udělám vám tu posranou snídani. Ale nezaručuju, že vám čtyřem do ní neplivnu." Odkráčela do kuchyně.

Trochu mě zarazilo, že mi dala toust, ale když už mi ho dala, tak jsem ho snědl. Když jsem si všiml, jak jí Toki, tak mi to nedalo a zeptal jsem se.
"Proč jí na zemi?"
"Není schopen sedět u stolu." Vysvětlila Irei. "Plánuju mu koupit nízkej stolek."
"To je milé." Uznal jsem. Pohledem jsem zkoumal ono podivné stvoření. Na první pohled se může zdát děsivý, ale jeho vzhled je spíše znepokojivý, ale svým způsobem i roztomilý.
Toki si všiml, že ho skenuju pohledem. Zrudl a skočil na Irei, která málem spadla. Co ale rozhodně skončilo na zemi, byla její snídaně.
"Toki! Do háje! Co to s tebou je?" Vyjela po něm brunetka. Ten vydal nějaká skřek, kterému rozuměla pouze ona. "Vážně? Ježiši!" Položila ho na zem. "Nic se neděje, ano?" Pohladila ho po vlasech.
"Mimochodem, proč takhle vypadá? To se tak narodil, nebo..." Zeptal jsem se.
"V minulosti bylo spoustu nemocí, co dnes už nemocemi nejsou. Ale tehdy to nemoci byli a samozřejmě nešli vyléčit. A on měl tu smůlu, že šel do nemocnice, kde nevyléčitelné případy využívali na různé pokusy."
"Aha." Teď mi bylo Tokiho hrozně líto. Chtěl jsem ho pohladit, ale zase vyskočil na Irei.
"Neboj se. On nebude jako ten blbec. Chce tě jen pohladit." Položila ho nazem vedle mé židle. Upřel na mě své velké oči.
Pohladil jsem ho. On mi vyskočil na klín a dožadoval se více dotyků.
"Pozor na to zranění." Upozornil mě Nik.
"Neboj. Dáváte mu vůbec najíst?"
"Jop. Ale byl dlouho o hladu. Divím se, že přežil a je schopen normálně jíst." Řekl Isaac.

Zajímalo by mě, co ,podle lidí z minulosti, měl Toki za nemoc. Ale ptát se nebudu. Sice jsem tu sotva den, ale tak nějak tuším, že každý v tomhle domě má své tajemství. Takže dokud mi ho sami neřeknou, nebudu se ptát a neřeknu jim své. I když jsem ho musel Irei říct.
Když už jsme u ní...ona se tváří jako člověk, který má schopnost rozumnět všem tvorům, ale...myslím, že není člověk, že je něco jiného.

Nikolas
Když šla Irei vařit oběd, tak v kuchyni zařvala. Chtěli jsme tam vběhnout, ale zarazil nás smích. Takže jsme tam opatrně nakoukli.
"Ženská bláznivá." Zasmála se Irei. "Takhle mě děsit."
"Je to moje práce." Před Irei se vznášela rozpůlená krásná žena. "Jé! Kdo to je?" Všimla si nás.
"Oj lidi!" Irei nám gestem naznačila, ať jdem k nim. "Tohle je má noční můra Face!"
Face na pozdrav zatřepala prsty.
"A tohle jsou, Ellen, Isaac, Nikolas, Toki, Leo a David." Všichni jsme pozdravili.
"Jezůs!" Objela mě. "Ten je sladkej!" Pak podrbala Tokiho, prostě nás všechny nějak pozdravila. Ale zarazila se u Lea. "Oh! Kdybych věděla, že tu bude někdo jako ty, udělala bych si něco s vlasy." Chytla se za tváře, zčervenala.
"Podle mě vypadáš úchvatně." Řekl Leo, ale myslím si, že chtěl být jenom zdvořilý.
"Ale jdi." Praštila ho do ramene.
"Vypadá to, že tenhle dům už nikdy nebude normální." Zašeptal jsem si spíše pro sebe. Naštěstí to sylšel jenom Toki, který ze sebe vydal zvuk podobný smíchu.

Každopádně jdu teď na oběd. Dneska vaří Isaac. Měl jsem vás všechny rád!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama