Nemocnice - 1

19. července 2018 v 14:39 | Irei |  Na kapitoly
Bylo léto. Ležel jsem doma na gauči a znuděně přepínal kanály v televizi, když v tom mi zazvonil mobil. Zavrčel jsem. S myšlenkou 'kdo zas otravuje' jsem se natáhl pro mobil položený na stole přede mnou.

"He?" Vydal jsem ze sebe místo pozdravu. V ten den jsem neměl na nic náladu.
"Kámoooo! Nudím sé!" Poznal jsem hlas svého kamaráda Daniela.
"A co já s tím? Zavolej někomu, kdo má zájem to napravit." Byl jsem vážně skvělý kámoš.
"No ták! Bró!" Zněl opravdu zoufale.
"Tak mě nic nenapadá." Posadil jsem se, přičemž jsem si prohrábl vlasy, které jsem si musel obarvit na růžovo kvůli pitomé, mnou prohrané, sázce.
"Ale mě jo~"
"Tak proč-"
"Chci si založit kanál na youtubku...šlo by o kanál čistě založený na prozkoumávání starých budouv. Prej to teď frčí."
Nadechl jsem se. "A proč mi tedy voláš?"
"Víš o té podivné nemocnici na druhé straně lesa? Chtěl jsem jí jít prozkoumat plus to natočit. Zavolal jsem ještě Páťovi a ten by do toho šel." 'Páťa' byla přezdívka našeho kámoše Patrika.
"Dádo..." Zavrčel jsem. "Ty si opravdu myslíš, že nemám nic lepšího na práci, než pobíhat po nějaké špinavé díře, co byla kdysi nějakej barák!?"
"Mýlím se snad?"
"Ne. Jen se oblíknu a sbalím jídlo."
"Ou jé! Já věděl, že mě nezklameš. S Páťou už máme k tobě na mířeno a-"
"Čůs!" Ozve se můj druhý kamarád tlumeně z mobilu, což mě rozesměje.
"Tak se du chystat. Zatím."
"Zabal si vše pozřebné. Páčko!" Típl hovor Daniel aka Dáda. Já se šel chystat na cestu.

Zanedlouho zazvonil zvonek. Popadl jsem batoh a vyšel ven, kde čekal modrooký zrzek a hnědooký blonďák s modrým melírem. Oba byli, stejně jako já, oblečeni do černého. Sice tuhle barvu nesnáším, jenže Dáda mi napsal, že je to nutné.
"Éj!" Pozdravil zrzek neboli Páťa. "Mírá!"
"Máš všechno, Mirku?" Ptal se mě blonďák, zatímco jsem zamykal dům. Rodičovstvo bylo v práci.
"Rouška, rukavice, brýle a jídlo z mekáče. Zapomněl jsem na něco?"
"Nop."
"A co pozdrav?" Zakňučel na oko smutně Patrik.
"Pro boha! Kdo je ten chlap?!" Zahulákal jsem.
"Tvůj bro, bro!"
"Vy jste magoři." Zakroutil hlavou s úsměvem Daniel.
"Proto se s náma kámošíš." Řekli jsme s Páťou najednou, takže jsme si plácli.
"Tak to máte pravdu. Ok, připraveni?"
"Deme to tam převrátit vzhůru nohama!" Vykřikl jsem.
"Ou jé!" Souhlasil Páťa.

"Hej! Už tam budem?" Zakňoural Páťa.
"Fef jak malý díte." Zahuhlal Dáda s plnou pusou sendviče.
"Ještě vydrž." Řekl jsem s povzdechem.
"Uf to vidím!" Daniel spolkl sousto a rozeběhl se směrem k budově, která vypadala, že se každou chvíli rozpadne. "Takže plán...Vy dva si někam dřepněte a já se postarám o kameru."
"To je snad první rozkaz, který se mi líbí." Zafuněl Patrik. Čekal bych, že si sedne na pařez či něco jiného, jenže si sedl rovnou tam, kde stál. "Chci spát." Lehl si a rukou si zakryl obličej.
"Fakt jak malej." Prohodil jsem a sedl si vedle něj. Vytáhl jsem jídlo i pití.

"Lenoši!" Zavolal nás konečně Daniel.
"Nechci!" I přesto, že to Patrik řekl, tak se zvedl.
Došli jsme k Dádovi, který stál před kamerou na stativu.
"Už natáčíme. Budu to pak muset střihnout." Podrbal se na hlavně Dáda. Pak začal typický pozdrav youtuberů následovaný vysvětlováním co se bude dít. Poté na chvíli vypnul kameru. Tu sundal ze stativu, který uklidil do batohu. Kameru si nechal v ruce.
"To co je za magii?" Podivil se Páťa nad tím, že se tam vešel. Daniel se jen ušklíbl.
Těsně před tím, než jsme vešli do nemocnice, tak Dáda zpnul kameru.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ♰Kanatoshiya★HizakiKaya♰ ♰Kanatoshiya★HizakiKaya♰ | E-mail | Web | 20. července 2018 v 7:33 | Reagovat

Tak tohle se mi líbí

2 Irei Irei | Web | 20. července 2018 v 9:11 | Reagovat

Děkuju

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama