Kristian, Toki a Irei

20. července 2018 v 11:27 | Irei |  Crazy house
Irei mi sem dala nějaký sešit, že prej chce vědět vše, co se v tomhle domě děje.
Upřímně...Když mi řekla, že chce začít znovu myslel jsem si, že kecá. Jenže dneska sem dotáhla to stvoření, o kterém jsem mluvil.


Nalákala ho sem na maso a přitom říkala: "Je to dobrůtka, jo?"
"Si děláš...jako..." Začal jsem, ale nevěděl, jak větu dokončit.
"Nebudu s tebou mluvit, když mi neřekneš jméno." Dřepla si na zem a tvor k ní přišel. Začal se k ní lísat jak kočka.
"Jsem Kristian. Proč má na sobě obří růžovou mikinu?"
"Toki byl-"
"Toki?! Blbý jméno!" Zasmál jsem se.
"Ty seš bylbý jméno. Každopádně byl nahý a tohle je jediná mikina, kterou jsem našla a může se zničit."
"Jak si ho dokázala zkrotit? Je to kluk, ne?"
"Jop. Hodila jsem mu ruku. Ani nevíš, kolik mrtvol se v lese nachází." Koukla na mě a všimla si, že mám masku. "Vážně?" Postavila se.
"Co?"
"To jak skryváš ten ksicht." Nadechl jsem se, abych to nějak odůvodnil, jenže pokračovala. "No dělaj si, co chceš. Každopádně mě zajímá-" Přerušil jí podivný hrdelní zvuk vycházející z Tokiho. "Ne. Nevíš, kde se válel."
"Ty mu rozumíš?"
"Jop. Chce tě sníst." Toki zakňučel. "Jestli bude chtít."
"Co říkal?"
Irei se nebezpečně usmála. "Neboj se." Šla si sednout na gauč. Z kapsy u mikiny vytáhla pytlíček s masem. Toki jí skončil na klín, což zapříčinilo to, že bruneta hekla. Začala ho krmit.
"To je lidské maso?" S touto otázkou jsem se posadil do křesla naproti pohovce.
"Kdysi jsem znala kanibala, který mi ukázal fajn místo na sebevraždu. Asi to nemyslel tak, že mu tam budu chodit pro jídlo, ale přestal si na mě stěžovat. Už sis vybral pokoj?"
"Ne. Spím v popelnici." Zakoulím očima. "Říkalas, že tě něco zajímá."
"No tvůj příběh. Proč si v lese a tak dále."
Toki na mě začal zírat. Irei se usmála. "Co?" Znervózněl jsem.
"Nic." Pohladila ho po bílých vlasech. "Lidi jsou zlí." Změnila téma. "Tohle mu udělali, kvůli...tomu čím...trpí? Ne. To není to slovo..."
"Proč?!"
"Nešel...vyléčit." Při posledním slově zkřivila tvář. "Díky bohu to už dneska není." Vzdychla. Toki jí asi rozumněl, poněvadž se k ní natiskl. "Neboj se. Tady jsi v bezpečí."
"Čím trpí?" Neodpověděla. Tak jsem položil jinou otázku. "Proto jsi to dělala?Kvůli ochraně těch tvorů."
Zesmutnila. "Přijde mi, že do světa 'normálních' lidí nepatřím. Byla chyba zkusit zapadnout."
"S bráchou jsem v kontaktu. Můžu-"
"Už budu muset." Něžně odstrčila Tokihio. Zvedla se a podala mi sáček s masem. "Zahlédla jsem nějaké dítě a v lese není bezpečno. Zatím se o něj postarej." A odešla.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Black Blood Black Blood | Web | 21. července 2018 v 8:17 | Reagovat

Zajímavé

2 Irei Irei | Web | 21. července 2018 v 9:47 | Reagovat

Děkuji

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama