Další spolubydlící

22. července 2018 v 20:28 | Irei |  Crazy house
Takže...Ta divná bruneta řekla, že tenhle sešit je na to, abychom s ní sdíleli naše zažitky a pocity. A já se chci vyjádřit k dnešku.

Čekala jsem na smluveném místě, odkud mě měla Irei, či jak si to říká, vyzvednou a doprovodit na místo, kde je prý bezpečno. Když dorazila, nesla dvě velké tašky oblečení. Prý je pro nás. Jinak na sobě měla černé boty, kalhoty ve stejné barvě a tričko s britskou vlajkou. Chtěla jsem už vyrazit, jenže ona řekla, že se k nám ještě přidají dva další týpci.
První byl oblečený do zelené košile, hnědých kraťasů a tenisek. Nabyl oholený, jeho vlasy byly hnědé a oči modré. Předtavil se jako David. Hned se nabídl, že vezme ty tašky. Irei souhlasila. Pár minut jsme se bavili, než přišel tan další manik, který svým vzhledem připomínal vojáka a šíleného vědce dohromady. Vědecké brýle z minulého století měl na čele, takže jsem viděla jeho svítící zelené oči. Jeho zrzavé vlasy už nesly nějaké ty známky stáří.
"Promiňte, že-" Zarazil se. Vytáhl kuši a namířil na brunetku, ta zvedla ruce. "Co jsi zač?" Zvrčel.
"Jsem Irei, dívka, která ti nebízí pomoc." Odpověděla.
"Vy jste se nesetkali osobně?" Podivila jsem se. Bylo mi to jasné, protože kdyby se viděli po druhé, tak by takhle nereagoval.
"Kontaktovala jsem ho přes esemesku. Mimochodem tohle je Isaac lovec démonů." Představila ho. "Chtěla bych tě upozornit," dala ruce dolů. "V mém domě není místo pro nasílí. Takže když tam přivedu démona, tak ho nemůžeš zabít, ano?"
Místo souhlasu sklonil zbraň.
"Tohle je Ellen." Ukázala na mě. "Je nesmrtelná a vidí život i smrt zločinců. David," kývla směrem k tomu v zelené košili, "ten je živá zbraň."
"Cože?" Nadzvedl Isaac obočí.
David pohledem vyhledal nějakého ptáka. Ukázal na něj. "Bem!" Vykřikl a v tu chvíli se pták skácel k zemi.
"Působivé." Zajiskřilo se mu v očích.
"Tak...připraveni?" Optala se nás Irei. Všichni jsme přikývli.

Šli jsme lesem. Irei, která šla před námi, si broukala ódu na radost. Bylo to dost divné, ale nechala jsem jí. Místo toho, jsem sledovala toho Isaaca. V ruce držel stále nabitou kuši a se zvláštním pohledem pozoroval onu brunetku.
"Co se děje?" Zeptala jsem se ho konečně.
"Ona není člověk." Zašeptal. "Divně páchne."
"To není od tebe hezké." Zamračila jsem se.
"Takhle to nemyslím." Zakroutil hlavou. "Lidé, démoni, psi...Všechno má svůj pach. Například démon se může vymáchat v tom nejsilnějším parfému, ale mně bude pořád páchnou sýrou a člověk hlínou. Jenže ona nevoní ani jako démon, ani jako člověk, ani cokoliv jiného, co znám."
"Můžeme jí věřit?" Přidal se do rozhovoru David, ale Isaac neodpověděl.
Irei se zastavila. Hned jsme viděli proč. U cesty na kameni seděl malý černovlasý klučina.
"Démon!" Vykřikl zrzek a už ho chtěl zastřelit, jenže ho brunetka pokynem ruky zastavila.
"Copak je?" Přišla ke klukovi, ten sebou cukl.
"Mám...hlad." Zavzlykal.
"A co jíš?"
Kluk se rozplakal ještě víc. "J-já...nechci mít hlad!"
"A proč?" Zeptala se hloupě dívka.
"Nebudu mít kamarády." Vysvětlil.
"Ty jíš lidi?" Na tuhle větu se kluk rozbrečel ještě víc. Irei ho vzala do náruče.
"C-c-co?" Zpanikařil kluk.
"Neboj se...Jak se jmenuješ"
"Nikolas." Řekl své jméno.
"Niku. Doma mám mazlíčka, který jí taky lidi. Určitě se v domě něco najde. Chceš tam odnést?" Nikolas přikývl. Tak jsme šli.

Když jsme dorazili, tak tam byl podivný tvor v roztrhaných kraťasech, kterému Irei říkala Toki, a nějaký kluk s maskou. Ten se jmenoval Kristián. (Byla nadšená z toho, že Tokiho narval do toho kusu oblečení.) Irei nám udělila pokoje a pak zmizela v kuchyni s tím, že udělá Nikolasovi jídlo.
"Jak dloho tu jsi?" Zeptal se David Kristiána.
"Přibližně týden, proč?"
"Víš co je Irei zač?"
Bylo vidět, že ta otázka Kristiána zaskočila. Tak mu to Isaac vysvětlil.
"Absolutně netuším. Ale věřit se jí dá." Řekl Kristián.
"Jak to můžeš vědět tak jistě?" Zeptala jsem se.
"Můj brácha jí kdysi znal a něco mi už o ní prozradil."
"Vážně?"
"Jop! Kdysi v podobném domě s tou holkou žil. Jenže pak chtěla zapadnout mezi lidi, což zapříčinilo rozpad toho domu. Ale Irei se teď vrátila, takže to vypadá, že to vzdala."
"Podle toho, cos teď řekl, se jí věřit nedá." Namítl Isaac.
"Řekla mi, že jí to mrzí. No, uvidíme."
"Niku." Irei vešla do obýváku. Nesla talíř s řízkama.
"Ale..." Nik, který seděl na zemi. kapku znervózněl. (Taky mi už došlo, že je výhodné mu říkat pouze Nik.)
"Neboj. Mám kamaráda kanibala a ten mě naučil podobná jídla vařit." Zasmála se a podala mu talíř.
"Neříkej mi, že je to lidké maso!" Vytřeštil oči David.
"Jak chceš. Jo mimochodem...." Sedla si na zem vedle Tokiho. Ten se k ní začal tulit a dožadovat se pohlazení. "Řekla jsem rodičům, že dva dny přespím u kámošu, takže si mě dneska a zítra a pozítří užijete."
"Dost času zjistit, co je zač." Zašeptal mi lovec démonů.
"Co?" Otočila se na nás Irei, ale než jsme ze sebe dostali nějakou výmluvu, pokračovala: "Jsou tu děti, takže se zamykat." Nikdo nepochopil, co tím myslela. Tedy krom Tokiho, který ze sebe vydával zvuk podobný smíchu.

Každopádně až tohle dopíšu, tak půjdu do pokoje si hrát s Nicem, protože Irei šla něco vyřizovat a chlapi dole probírají věci, které by malé dítě nemělo poslouchat.

Tady Isaac.
Démoni umí měnit podobu, takže mu už může být sto let starý. Navíc mu to stejně někdo bude muset vysvětlit.

Kristián
Já se toho ujmu.

Irei
Ne! Zakazuju ti to!

Kristián
Nebo co?

Nikolas
Co vysvětlit? A proč Irei honí Kristiána s pánví v ruce?

Isaac
Hrajou si.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Black Blood Black Blood | Web | 22. července 2018 v 20:53 | Reagovat

Prostě miluju tvoje psaní

2 Irei Irei | Web | 22. července 2018 v 21:00 | Reagovat

[1]: Ani nevíš, jakou radost mi děláš. Opravdu děkuju

3 Black Blood Black Blood | Web | 22. července 2018 v 21:33 | Reagovat

[2]: vážně se mi to moc líbí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama