100 tváří

24. července 2018 v 8:50 | Irei |  Povídky
"Kde to jsem?" V pyžamu jsem se ocitla v kamenné chodbě bez oken. Nebyl tam jediný zdroj světla. Vždy jsem milovala tmu, ale když nevíte, kde jste, je to nepříjemné. Tak jsem rukou nahmatala zeď po své pravé straně a šla podel ní.

Netuším, jak dlouho jsem šla, ale přišlo mi to nekonečné. Moje ruka náhle narazila na kovovou tyč. Když jsem pokračovala zjistila jsem, že se nejspíš jedná o mříž. Otočila jsem se k ní čelem. Za ní v temnotě se něco pohlo. Sice jsem byla zvědavá, ale chtěla jsem se od tam tud co nejrychleji dostat. Takže jsem pokračovala v chůzy. Když v tom mi něco chytlo ruku.
Byla to nádherná žena se zlatými vlasy a hnědáma očima. Už už jsem jí chtěla nabídnout pomoc, jenže jsem si všimla toho, že nemá nohy. Prostě visela ve vzduchu. Vtrhla jsem se z jejího sevření a dala se na útěk.
Za sebou jsem uslyšela podivný zvuk. Aniž bych zastavila, koukla jsem se za sebe. Ta rozpůlená žena se snažila protáhnou skrz mříže. Bylo to nemožné, protože byly moc úzké, ale podařilo se jí to.
I když jsem běžela jak nejrychlejí jsem dokázala, nakonec mě dohnala a srazila k zemi. Snažila jsem se jí setřást, ale narostly jí další ruce, kterými si mě přidržela za ruce, nohy i boky. Volným párem rukou mi začala párat břicho, přičemž se její tvář měnila. Chvilku byla stařec a chvilku zas dítě. Pokáždé, když mi zaryla nehty do břicha, se jí tvář změnila. Pochopitelně jsem krvácela a řvala a brečela bolestí.
Naposled mě drápla a její tvář....neexistovala. Jako byste se koukali do stěny. Nahnula se k mému uchu a zašeptala: "Dáš mi svou tvář?"
Vrhla se mi po krku. Začala ho drápat, jako moje břicho. Tohle měl být můj konec...

Vyděšeně jsem se posadila. Rozhlédla jsem se. Byla jsem v obýváku a v telivizi běžely závěrečné titulky jednoho filmu. Instiktivně jsem si šáhla na krk i břicho. Oddechla jsem si.
Sourozenci byli někde na dovolené a rodičové si chtěli udělat krásný večer. Proto jsem byla sama doma a koukala na horror, při kterém jsem usnula.
Vypla jsem televizi a šla si lehnout. Příště se kouknu raději na Mrazíka.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama